Fakt, jo?

Už ani mě to snad nebaví...pořád se vracet a utíkat, zkoušet a vzdávat...nebo možná právě tohle potřebuju?
Rozhodla jsem se si to nechat a kašlat na ostatní i svoje pochybnosti.
Nechat se vést za ruku šíleností, vášnivě i nejistě tančit vstříc osudu.
Miluju Tě.
Nenávidím Tě.
Hrozně moc chci žít.
Mám chuť se zabít...
Tak moc se bojím...

Chci být navždy malá holčička.Na houpačce.
Balerína ve sněžítku.
Kolem chmýří z pampelišek...


POD ČAROU:

• 8 kg dole, 12 přede mnou (novej školní rok, nový tělo)
• prvák skoro za mnou-ze severu přestupuju do Prahy (pokud udělám rozdíllovky, ehm...)
• zase dělám něco, co mě baví...
• neberu prášky
• nebru nic-přes dva tejdny čistá a tentokrát totálně beze všeho (po desetiletý kariéře)
• Víte, ten kluk...?Zavřeli ho.Píšem si a je to tak krásný a křehký a já mám strach...

                                                                                                                          WISH ME LUCK.